User Manual

66
z++; // zkratka pro z = z + 1; to znamená, že z je nyní 9
z++; // z = 10 // z++ se nazývá „inkrementace z”
z++; // z = 11 ...
z--; // z = 10 // z—- se nazývá „dekrementace z”
z--; // z = 9
z--; // z = 8 ...
V předchozím příkladu jsme použili datový typ “char”. V programech pro RP6 však budeme ve
většině případů preferovat standardní datové typy.
V tomto příkladu je int8_t x;
shodné se signed char x;
a také uint8_t x;
je shodné s unsigned char x; // respektive „char” se skutečně
// používá pouze pro znaky jako
// znaménkový typ, protože je to tak
// nastaveno v kompilátoru.
4.4.5. Podmíněné příkazy
Podmíněné příkazy, které používají konstrukci "if-else", hrají důležitou roli v toku programu. Tyto
výrazy nám umožňují zjistit, zda je podmínka je pravdivá či nepravdivá a rozhodnout, zda se
konkrétní část programu provede nebo ne.
Malý příklad:
Deklarace na řádku 1 definuje 8-bitovou proměnnou x přiřazuje jí hodnotu 10. Podmínka if na
řádku 2 bude úspěšná, pokud je x rovno 10. Tato podmínka bude zřejmě vždy pravdivá a
program zpracuje podmíněný blok příkazů. Tento blok vytvoří výstup “x je rovno 10!”. Pokud
naopak proměnnou x inicializujeme hodnotou 231, program nevytvoří žádný výstup!
Obecně bude mít podmínka if vždy následující syntaxi:
if ( <podmínka X> )
<blok příkazů Y>
else
<blok příkazů Z>
Pomocí jednoduché angličtiny můžeme také číst: “pokud X pak dělej Y jinak dělej Z”.