User manual

9
8.
Stiskněte tlačítko „AREA“ a podržte toto tlačítko stisknuté tak dlouho (asi 2 sekundy), dokud
se z přístroje neozvou 2 pípnutí. Tím uložíte zadanou plochu průřezu vzduchového kanálu do
vnitřní paměti měřícího přístroje.
9. Podržte větrné kolečko proti proudění vzduchu ze vzduchového kanálu jeho vnitřní stranou,
která je označena šipkou.
10. Odečtěte vypočtenou hodnotu průtokového objemu (množství) vzduchu a naměřenou
hodnotu teploty vzduchu na displeji přístroje.
11. Pokud přesáhne na displeji přístroje zobrazená vypočtená hodnota průtokového objemu
(množství) vzduchu hodnotu „9999“, zobrazí se na displeji přístroje v jeho dolním pravém
rohu multiplikátor „X10“ nebo „X100“, což znamená, že musíte vynásobit zobrazenou
hodnotu tímto násobkem (10 x nebo 100 x), abyste získali skutečnou vypočtenou hodnotu
průtokového objemu (množství) vzduchu.
Bezkontaktní měření teploty infračerveným způsobem
Infračervený teploměr (senzor) zachycuje emitované, odražené
nebo propuštěné tepelné záření měřeného objektu a tyto
informace transformuje na hodnotu naměřené teploty. Tímto
způsobem nelze změřit teplotu skrz průhledné materiály
(například za sklem nebo za průhlednými umělými hmotami).
Místo toho změří tento teploměr teplotu povrchu tohoto
materiálu (například skla).
Pomocí infračerveného teploměru nelze měřit teplotu vzduchu.
Teplotu okolního vzduchu měří interní senzor ve větrném
kolečku. V prostředí s výskytem prachu, páry, výparů, kouře
(dýmu) a s jinak znečištěným vzduchem je nutno počítat
s chybami při měření.
Infračervený teploměr měří teplotu povrchu předmětu (plocha
předmětu vyzařuje určité tepelné záření). Jedná se o takzvaný
pasivní způsob měření teploty. Tento teploměr nevyzařuje
žádné záření (kromě laserového paprsku) a využívá k změření
teploty povrchů přirozenou energii elektromagnetického záření
(tepelného záření), které vyzařuje každé těleso při teplotách
vyšších než absolutní nulová teplota (- 273 °C).
Z této energie záření, kterou změří infračervený senzor, lze při
známém koeficientu záření (emisivitě) měřeného objektu
(materiálu) vypočítat přesně teplotu jeho povrchu. U tohoto
teploměru je tato emisivita nastavena pevně na hodnotu 0,95.
10
Koeficient emise (intenzita vyzařování, emisivita)
Fyzikální veličina „koeficient emise“ neboli emisivita popisuje charakteristiku vyzařování tepelné
energie materiálu a udává, jak dalece lze od objektu, který vyzařuje infračervené tepelné záření,
určit vlastní teplotu tohoto objektu. Hodnota koeficientu „1“ znamená, že tepelné záření objektu je
určeno pouze jeho vlastní teplotou. Hodnota koeficientu menší než „1“ znamená, že vydávané
záření vedle vlastní teploty objektu je ovlivněno též odrazy od sousedních těles nebo transmisí,
což znamená propustností (průhledností) objektu.
Koeficient emise tedy ovlivňuje výsledky měření. Mnohé organické materiály a podobné plochy
mají koeficient emise rovný „0,95“ (0,98). Kovové a lesklé předměty mají koeficient nižší. Ke
kompenzaci lesklého povrchu (a k provádění přesnějších měření) můžete takovouto plochu
přelepit (černou) lepící páskou, která se neleskne, nebo natřít povrch lesklého povrchu matnou
(černou) barvou.
Tabulka hodnot emisivity některých materiálů
Materiál Emisivita Materiál Emisivita
Asfalt 0,90 – 0,98 Mramor 0,94
Beton 0,94 Omítka 0,80 – 0,90
Cement 0,96 Papír 0,70 – 0,94
Cihly 0,93 – 0,96 Pěna 0,75 – 0,80
Černá guma (pryž) 0,94 Písek 0,90
Dřevo 0,90 Prachové uhlí 0,96
Keramika 0,90 – 0,94 Rez (Fe
2
O
3
) 0,78 – 0,82
Kůže 0,75 – 0,80 Sádra 0,80 – 0,90
Kůže (lidská pokožka) 0,98 Sklo 0,85 – 1,00
Kysličníky chromu 0,81 Sníh 0,83
Laky (lesklé) 0,80 – 0,95 Tkanina (černá) 0,98
Laky (matné) 0,97 Tkaniny (textilie) 0,90
Led 0,96 – 0,98 Umělé hmoty (plasty) 0,85 – 0,95
Malta 0,89 – 0,91 Voda 0,67
Měděnka (CuO) 0,78 Zemina (hlína) 0,92 – 0,96