User manual

LED (Light Emitting Diode)
LED je zkratka pro světlo emitující diodu. Při průchodu proudu tato dioda jasně svítí.
Její zapojení do obvodu podléhá přesné polarizaci. LED má celkem 2 vývody.
Delší vývod je anoda pro kladný „+“ pól, kratší je katoda „–“ pro připojení záporného
pólu. Uvnitř pouzdra LED navíc můžete spatřit větší mělkou plochu. V tomto případě
se jedná o vývod katody. Při správném zapojení LED bude svítit. Pakliže ji však do
obvodu připojíte opačně, nemůže diodou procházet proud a nerozsvítí se.
Tranzistor
Tranzistor (transfer rezistor) je zřejmě nejvýznamnější elektronická součástka každého
obvodu. Charakteristická vlastnost rezistoru je schopnost mnohonásobného zesílení
slabšího proudu. Rezistor má celkem 3 elektrody – kolektor (C), báze (B) a emitor (E).
Při pohledu na tranzistor a jeho označení je pak pořadí elektrod: C, B, E.
Báze je vždy prostřední elektroda.
Tranzistor a jeho schématická
značka (typ BC 547)
Dioda
Usměrňovací dioda (někdy také výkonová dioda) dokáže
vést proud pouze jedním směrem (obdobně jako LED).
Do obvodu proto musí být zapojena vždy se správnou polaritou.
Diodu si můžete představit jako malý vodovodní ventil,
který vede proud pouze jedním směrem. Katoda diody je
zpravidla označena proužkem. V moderních elektronických
obvodech se však velmi často používají extrémně malé SMD
(surface mount device) diody.
Integrovaný obvod (IC Integrated Circuit)
Sada zahrnuje IC typu LM 358 v SMD provedení. Tento obvod má celkem 8 vývodů (PIN), jejichž
označení naleznete vždy v příslušném datasheetu výrobce. PIN 1 je na IC označen viditelnou tečkou.
Označení ostatních vývodů je pak v přesně daném pořadí.
Proces pájení
Pájení je v elektronických obvodech základní technologií pro vytvoření spojů u použitých komponentů.
Pájením se vytvoří elektricky vodivý spoj, který není možné rozpojit. K vytvoření spoje se používá
olověná pájka s obsahem cínu. Určitá součástka je pak desce spojů (DPS) připájena za teploty okolo
+340 °C. Olověná pájka má velmi nízký bod tání a připájení tak nedochází k tání pájených součástek
a jejich vývodů. Pájka se pak chová jako určitý druh lepidla. Při procesu pájení nedochází jen k tání
samotné pájky. Současně přitom dochází k vzájemné krystalické vazbě pájky a pájeného kovu
(vývodu komponentu).
Při pájení dochází ke směsi krystalů pájených materiálů do hloubky přibližně 0,5 µm.
Pakliže je však tato vrstva příliš velká, dochází k výraznému křehnutí spoje.
Naopak je-li tato vrstva příliš tenká, spoj není dostatečně pevný a dochází k jeho snadnému rozpojení.
Páječka
Páječky jsou na současném trhu dostupné v mnoha velikostech a s různým tvarem.
Každá páječka je však určena pro specifický druh pájení. Zejména pro elektronické obvody
je vhodná páječka ve tvaru velmi tenkého hrotu se špičatým zakončením a nižším výkonem.
Speciální hrot pak umožňuje pájet spoje i na hůře přístupných místech. Pro velmi citlivé a miniaturní
elektronické obvody jsou vhodné páječky s výkonem od 8 – 25 W. Běžné (univerzální) páječky jsou
poměrně velké a jejich výkon se pohybuje v rozmezí od 20 – 40 W. Jejich využití je především v hobby
a řemeslné oblasti. Specializované páječky poskytují možnost nastavitelného pájecího hrotu a regulaci
výkonu v rozmezí 50 – 150 W. Tyto páječky však nejsou vhodné pro elektronické obvody.
Profesionální řešení pak představují speciální pájecí stanice, které umožňují regulaci teploty pájení
v rozsahu od +150 až +450 °C. Profesionální pájecí stanice jsou pro pájení elektronických obvodů
nejvhodnější. Bezpečnost jejich provozu je navíc zajištěna vhodným odkládacím stojanem
pro odkládání pájecího pera. Moderní pájecí stanice nabízejí i možnost odsávání přebytečné
pájky v místě spoje nebo při potřebě odpájení některých komponentů.
Pájka
Pro vytvoření kvalitního spoje je nezbytné použití vhodné pájky. Bod tání pájky je zpravidla okolo
+330 °C. Po ohřátí pájecího hrotu dojde po kontaktu s páječkou k jejímu rychlému tání. Většina pájek
však doposud obsahuje olovo, přestože je tato látka od roku 2006 pro účely pájení vedena v rámci
EU jako zakázaná. Olovo představuje vysoké nebezpečí pro lidské zdraví a stejně tak i pro životní
prostředí. Přesto je však možné pájku s určitým obsahem olova i nadále používat pro soukromé účely
(například pájka Sn60Pb40 – 60 % cínu a 40 % olova). Při pájení je zároveň nezbytné použití čisticí
houby do které je občas zapotřebí otřít nežádoucí zbytek již znehodnocené pájky. K čištění pájecího
hrotu pak také dobře slouží drátěné (mosazné) houby. Každý pájecí hrot podléhá běžnému
opotřebení. Při častém používání bude proto nezbytné provést jeho občasnou výměnu za nový.
Při pájení ale bude zapotřebí ještě dalších pomůcek a nářadí. Při pájení a výrobě spojů
se neobejdete bez speciálních kleští, kterými zkrátíte délku vodičů a vývodů součástek
na potřebnou délku. Dále využijete i menší svěrák, pinzetu a lupu.
Pájecí pero Toolcraft
(obj. č. 58 85 39)